Zpívání bhadžanů v Praze - do září 2019

  • od října 2019 do května 2020 zpívání v Úterý od 19h - 21h.
    Místo konání:  Klub MalýVelký strom,
  • Praha - Dobrovskeho 16, Praha 7,

    zast. tramvaje Letenské naměstí

Sraz:  v 18:50h

Program: Zpívání bhadžanů tradice Navnath Sampradája, meditace a čtení textů těchto mistrů, diskuse.

2019      

19.11. Klub MalýVelký strom

     

3.12.  Klub MalýVelký strom

     

17.12. Klub MalýVelký strom

     

31.12. Klub MalýVelký strom

     

 

     

Info: Aleš (tel. 777050958) a Martin (tel. 725219468)

Další informace o bhadžanech



Nová kniha:

obal_vidznana.jpgVyšla kniha Sadgurua Nisargadatta MaharadžeVidžňána. Zmizení pocitu bytí“. Titul je souhrnem 159 nirupan, které v jazyce maráthí zaznamenal Maharadžův oddaný Dinkar Kshirsagar a do angličtiny je přeložil Maharadžův dlouholetý překladatel Mohan Gaitonde. "Prospěch ze čtení těchto slov bude přímo úměrný míře vašeho ukotvení neboli usebranosti. Nejde o to někam odejít či něco dělat. Vy už To, co chcete realizovat, jste. Nejde o to, že byste se měli něčím stát, ale o to, abyste se ustálili ve svém ryzím bytí. Samotný váš zájem o tyto promluvy naznačuje, že se ve vás rodí Sebepoznání."

Kniha vyšla v nakladatelství dybbuk.


Audio/Video ukázka:

Nisargadatta Maharádž - Citáty a fotky

Články

12. Jedinec není Skutečnost (z knihy Já Jsem To)

7. 7. 2014 - Martin

Tazatel: Řekněte nám laskavě, jak jste došel k realizaci.
Maharádž: Potkal jsem svého Gurua, když mi bylo třicet čtyři let, a realizoval jsem ve třiceti sedmi.
T: Co se přihodilo? K jaké změně došlo?
M: Radost a bolest ztratily nade mnou svou moc. Osvobodil jsem se od touhy a strachu. Shledal jsem, že jsem naplněný a nepotřebuji nic. Poznal jsem, že v oceánu čirého uvědomění na pozadí univerzálního vědomí neustále vznikají a zanikají nesčetné vlny projevených světů. Jakožto vědomí jsem jimi všemi. Jakožto události jsou všechny mé. Pečuje o ně tajemná síla. Touto silou je uvědomění, Já, Život, Bůh, či jakkoli jinak ji nazvete. Je základem a největší oporou všeho jsoucího, tak jako je zlato základem všech zlatých klenotů. A je tak důvěrně naše! Odhlédněte od formy a označení klenotů a uvidíte zlato. Osvoboďte se od jména a formy a od tužeb a strachů, které jsou jimi vytvářeny, a co zbude?
T: Nicota.
M: Ano, zbude prázdnota. Ale tato prázdnota je plná až po okraj. Je to věčná možnost, tak jako je vědomí věčná skutečnost.

T: Možností myslíte budoucnost?

M: Minulost, přítomnost a budoucnost – to vše tam je. A nekonečněkrát víc.

T: Ale je-li prázdnota prázdnotou, má pro nás malý užitek.

M: Jak tohle můžete tvrdit? Jak by mohlo bez mezery v trvání nastat znovuzrození? Může existovat obnova bez smrti? Vždyť i temnota spánku je osvěžující a omlazující. Bez smrti bychom navždy zabředli do bahna věčného stáří.

T: Nic takového jako nesmrtelnost neexistuje?

M: Nesmrtelnost znamená chápat život a smrt jako vzájemně neodmys­litelné, jako dva aspekty jednoho bytí. Vidět konec v počátku a počátek v konci – to je náznak věčnosti. Je zřejmé, že nesmrtelnost neznamená nepřetržité pokračování. To, co pokračuje, je pouze proces změny. Nic nepřetrvává.

T: Ani uvědomění nepřetrvává?

M: Uvědomění je mimo čas. Čas existuje pouze ve vědomí. Dostaneme-li se za vědomí, kde je potom čas a prostor?

T: V oblasti vašeho vědomí je také vaše tělo.

M: Jistě. Ale myšlenka „mé tělo", jakožto něco odlišného od ostatních těl, tam není. Pro mě to je „tělo", a ne „moje tělo", „mysl", a ne „moje mysl". Mysl se o tělo stará dobře, já zasahovat nemusím. To, co je potřeba udělat, je uděláno normálním a přirozeným způsobem.
Možná si zcela neuvědomujete své psychologické funkce, ale jakmile přejdou do myšlenek a pocitů, tužeb a strachů, začnete si sebe sama ihned uvědomovat. Pro mne jsou naopak tyto myšlenky a pocity do značné míry nevědomé. Zjišťuji třeba, že mluvím s lidmi nebo dělám věci docela správně a přiměřeně, aniž bych si jich byl nějak zvlášť vědom. Vypadá to, jako bych žil svůj fyzický, bdělý život automaticky a reagoval spontánně a přesně.

T: Přijdou tyto spontánní reakce jako výsledek realizace nebo je to věc nácviku?

M: Obojí. Oddanost svému cíli vás vede k tomu, žít řádný a bezúhonný život zasvěcený hledání pravdy a pomoci lidem a díky realizaci se pře­kážky ve formě tužeb, strachů a špatných myšlenek promění na ušlechtilé, spontánně se projevující vlastnosti.

T: Vy už nemáte touhy a strachy?

M: Mým osudem bylo narodit se jako obyčejný člověk, skromný obchodník s malým formálním vzděláním. Můj život byl obyčejný, s obyčejnými touhami a strachy. Když jsem díky víře ve svého učitele a díky oddanosti jeho slovům realizoval své pravé bytí, zanechal jsem svou lidskou přiro­zenost za sebou, ať na sebe dohlíží sama, dokud se její osud nevyčerpá. Příležitostně v mé mysli vyvstanou staré emocionální či mentální reakce, ale jsou ihned zaznamenány a odloženy. Koneckonců, dokud je člověk zatížen břemenem osobnosti, zůstává vystaven jejím sklonům a zvyk­lostem.

T: Nebojíte se smrti?

M: Já jsem již mrtev.

T: V jakém smyslu?

M: Jsem mrtev dvojnásobně. Je pro mne mrtvé nejen mé tělo, ale i má mysl.

T: Vždyť vy vůbec nevypadáte jako mrtvý!

M: To říkáte vy! Zdá se, že znáte můj stav lépe než já!

T: Promiňte, ale pouze tomu nerozumím. Říkáte, že jste bez těla a mysli, zatímco já vás vidím velmi živého a výřečného.

M: Ve vašem mozku a těle neustále probíhají velice složité procesy. Jste si jich vědom? Vůbec ne. Přesto se vnějšímu pozorovateli zdá, že vše probíhá rozumně a účelně. Proč nepřipustit, že se celý osobní život člo­věka může do značné míry ponořit pod práh vědomí, a přesto probíhat rozumně a hladce?

T: Je to normální?

M: Co je normální? Je váš život – posedlý touhami a strachy, plný sporů a bojů, nesmyslný a neradostný – normální? Je normální uvědomovat si naléhavě a ostře své tělo? Být drásán pocity, mučen myšlenkami – je to normální? Zdravé tělo a zdravá mysl žijí do značné míry tak, že je jejich vlastník nevnímá. Pouze příležitostně, při bolesti nebo utrpení si vyžádají pozornost a porozumění. Proč totéž nerozšířit na celý osobní život? Člověk může fungovat správně, reagovat dobře a náležitě na všechno, co se děje, aniž by se na to musel uvědoměle zaměřovat. Když se stane sebekontrola vaší druhou přirozeností, přesune uvědomění své ohnisko do hlubších úrovní činnosti a existence.

T: Nestanete se robotem?

M: Co je škodlivého na tom, když zautomatizujete něco, co je otázkou zvyku a stále se opakuje? Je to beztak automatické. Ale když je to rovněž chaotické, způsobuje to bolest a trápení a vyžaduje to pozornost. Veš­kerý smysl čistého a dobře uspořádaného života je osvobodit člověka od otroctví chaosu a břemene starostí a zármutku.

T: Zdá se, že máte v oblibě zautomatizovaný život.

M: Co je špatného na životě osvobozeném od problémů? Jedinec je pouhým odrazem skutečnosti. Proč by nemělo být samozřejmostí, že je odraz svému originálu automaticky věrný? Potřebuje mít jedinec nějaké vlastní záměry? Vždyť ho povede sám život, jehož vyjádřením jedinec je. Jakmile pochopíte, že jedinec není samotnou skutečností, ale pouze jejím stínem, přestanete se soužit a trápit. Necháte se vést z nitra a život se stane cestou k neznámému.

překlad Martin Vinkler

další kapitoly z knihy JÁ JSEM TO jsou v "Textech na pokračování"