Zpívání bhadžanů v Praze - do září 2019

  • od října 2019 do května 2020 zpívání v Úterý od 19h - 21h.
    Místo konání:  Klub MalýVelký strom,
  • Praha - Dobrovskeho 16, Praha 7,

    zast. tramvaje Letenské naměstí

Sraz:  v 18:50h

Program: Zpívání bhadžanů tradice Navnath Sampradája, meditace a čtení textů těchto mistrů, diskuse.

2019      

19.11. Klub MalýVelký strom

     

3.12.  Klub MalýVelký strom

     

17.12. Klub MalýVelký strom

     

31.12. Klub MalýVelký strom

     

 

     

Info: Aleš (tel. 777050958) a Martin (tel. 725219468)

Další informace o bhadžanech



Nová kniha:

obal_vidznana.jpgVyšla kniha Sadgurua Nisargadatta MaharadžeVidžňána. Zmizení pocitu bytí“. Titul je souhrnem 159 nirupan, které v jazyce maráthí zaznamenal Maharadžův oddaný Dinkar Kshirsagar a do angličtiny je přeložil Maharadžův dlouholetý překladatel Mohan Gaitonde. "Prospěch ze čtení těchto slov bude přímo úměrný míře vašeho ukotvení neboli usebranosti. Nejde o to někam odejít či něco dělat. Vy už To, co chcete realizovat, jste. Nejde o to, že byste se měli něčím stát, ale o to, abyste se ustálili ve svém ryzím bytí. Samotný váš zájem o tyto promluvy naznačuje, že se ve vás rodí Sebepoznání."

Kniha vyšla v nakladatelství dybbuk.


Audio/Video ukázka:

Nisargadatta Maharádž - Citáty a fotky

Články

6. Bůh je nejvyšší Já, Paramátman (z knihy Vše je iluze)

3. 6. 2014 - Aleš

SiddhaJak dlouhý je celý pozemský život? Jednou nohou jste v hrobě, zatímco druhou ještě v domě. K čemu je tento rodinný život? Mít takový postoj je znakem bezžádostivosti. Avšak člověk, jenž je připoután ke světskému životu, provádí všechny své činnosti stejně dál, jako kdyby měl jeho život trvat stovky let, i když je pravděpodobné, že následující den zemře. Člověk, jenž je bez žádostí, považuje délku života v rozmezí stovek tisíc let za jeden krátký okamžik. Připoutanost v srdci nabírá formy lítosti se všemi bytostmi, což je pouze iluzorní božská hra, která není nic než světskost a trápení. Měli bychom žít pro nejvyšší Já, Paramátman, a dodržovat, aby byl náš čas (život) zužitkován ve službě .............

Pokud si přejete být s Bohem, zahoďte iluzi. Naděje, jež je ukrytá hluboko v nejniternějších úrovních vašeho srdce a mysli, není nic než iluze. Iluze pokládá závoj na Já. Já je uvnitř a iluze, neboli mája, překrývá Já závojem. Brahman je pouze „čiré vědomí“. Lidská mysl je ve své přirozenosti zaměřena směrem ven, je zaostřena na objekty. Když se mysl stane bezžádostivá a taková zůstane, je Brahman. Nicméně nepokládejte (žádostivou) mysl za Brahman. Neustále přemýšlet o smyslových objektech znamená zastřít Já. Počátek zatemnění je moment, kdy je pozornost odvedena od Já směrem k jiným objektům. To je iluze. To je mysl.

Zůstat bez myšlenek je Brahman. Přirozenost je znakem Brahman. Není zde žádné trápení, žádná chtivost, žádná touha. I kdyby král ztratil celé své království a přitom byl v tomto přirozeném stavu, jeho mysl by nepocítila žádnou úzkost. Když je ukončeno objektivní fungování mysli, nastane zde tento přirozený stav, a vy budete napevno usazeni v Já. Když ustane soužení a trápení se světským životem, skončí tím zatemnění Já. Iluze je potom viděna jako hra Boha (Višnua) a je nahlížena, jako by byla jedině Jím. Je-li iluze viděna jen jako božská hra, dělá to mysl bezžádostivou, a nakonec jí to osvobodí od všech potíží. Naproti tomu iluze individuality není viděna jako božská hra, ale zůstává plná tužeb a žádostí. Individualita, ego (džíva), jde ve své touze a očekávání až tak daleko, že nutí ostatní, aby mu v čase smrti bezpodmínečně dali napít vody, aby tělo nežíznilo. Kdežto „vědomí“, jež je Já, se nikdy o tělo nestará. K čemu by pak bylo pro Já dobré opakovat jméno Boha či mantru v době smrti? To je klíč bezžádostivosti.

Jak dlouhý je celý pozemský život? Jednou nohou jste v hrobě, zatímco druhou ještě v domě. K čemu je tento rodinný život? Mít takový postoj je znakem bezžádostivosti. Avšak člověk, jenž je připoután ke světskému životu, provádí všechny své činnosti stejně dál, jako kdyby měl jeho život trvat stovky let, i když je pravděpodobné, že následující den zemře. Člověk, jenž je bez žádostí, považuje délku života v rozmezí stovek tisíc let za jeden krátký okamžik. Připoutanost v srdci nabírá formy lítosti se všemi bytostmi, což je pouze iluzorní božská hra, která není nic než světskost a trápení. Měli bychom žít pro nejvyšší Já, Paramátman, a dodržovat, aby byl náš čas (život) zužitkován ve službě Paramátman.

Ráno 20. 11. 1934

 

další kapitoly z knihy ´Vše je iluze´ jsou v "Textech na pokračování"

překlad Aleš Adámek