Zpívání bhadžanů v Praze - do ledna 2020

  • od lenda 2020 do května 2020 zpívání v Úterý od 19h - 21h.
    Místo konání:  Klub MalýVelký strom,
  • Praha - Dobrovskeho 16, Praha 7,

    zast. tramvaje Letenské naměstí

Sraz:  v 18:50h

Program: Zpívání bhadžanů tradice Navnath Sampradája, meditace a čtení textů těchto mistrů, diskuse.

2020      
28.1. Klub MalýVelký strom        

11.2. Klub MalýVelký strom 

     

3.3. Klub MalýVelký strom

     

17.3. Klub MalýVelký strom 

     

 31.3. Klub MalýVelký strom
14.4. Klub MalýVelký strom
28.4. Klub MalýVelký strom

     

Info: Aleš (tel. 777050958) a Martin (tel. 725219468)

Další informace o bhadžanech



Nová kniha:

obal_vidznana.jpgVyšla kniha Sadgurua Nisargadatta MaharadžeVidžňána. Zmizení pocitu bytí“. Titul je souhrnem 159 nirupan, které v jazyce maráthí zaznamenal Maharadžův oddaný Dinkar Kshirsagar a do angličtiny je přeložil Maharadžův dlouholetý překladatel Mohan Gaitonde. "Prospěch ze čtení těchto slov bude přímo úměrný míře vašeho ukotvení neboli usebranosti. Nejde o to někam odejít či něco dělat. Vy už To, co chcete realizovat, jste. Nejde o to, že byste se měli něčím stát, ale o to, abyste se ustálili ve svém ryzím bytí. Samotný váš zájem o tyto promluvy naznačuje, že se ve vás rodí Sebepoznání."

Kniha vyšla v nakladatelství dybbuk.


Audio/Video ukázka:

Nisargadatta Maharádž - Citáty a fotky

Kabír (1398 – 1448)

KabirKabírovy básně zpívají a recitují učení pandité i prostí a nevzdělaní venkované, potulní asketové i klasičtí hudebníci po celé severní Indii už 500 let. Je proslavený svým drsným, prozaickým a působivým stylem, svým nekompromisním způsobem, jak vyburcovat lidi, aby setřásli své koncepty a klamné představy, své zkostnatělé názory a namyšlené moralizování, a sami v sobě našli svou pravou přirozenost a autenticitu. Kabír patří k takzvaným nirguna básníkům. (Nirguna znamená bez kvalit, bez formy, bez duality, opakem je saguna – s kvalitami, to, co má formu) V jeho básních není vytvořena dualita „já – On", Kabír promlouvá z pozice Absolutního stavu džňánina.

Kabír žil mezi lety 1398 – 1448. O jeho životě se toho ví jen velmi málo. Narodil se ve Varánásí, v rodině tkalců, kteří nedávno konvertovali k Islámu. Vyučil se tkalcem (mnoho jeho básní obsahuje metafory spojené s tkaním) a pravděpodobně byl žákem Hinduistického Gurua Rámanandy. Asi nejoblíbenější historka o Kabírovi je o tom, jak obelstil svého Gurua Rámanandu, aby jej, jakožto Muslima, přijal za svého žáka. Prý si lehl na schodiště, které vedlo k řece, kam se Rámananda chodil před soumrakem koupat. Rámananda o Kabíra zakopl a automaticky v úleku začal volat svou mantru „Rám! Rám!". S tím Kabír počítal a prohlásil, že mu mantra byla předána a že musí být tudíž přijat za žáka. Rámanandovi nezbylo nic jiného, než to udělat. Tato mantra se často objevuje v Kabírových básních a on sám mnohokrát zdůrazňuje, že se nejedná o boha Rámu, Višnuovu inkarnaci, ale primárně o Zvuk, mantru sestávající ze dvou slabik, z krátké a dlouhé – Rá-ma. Opakování tohoto zvuku doporučuje i ostatním, jakožto cestu k dosažení koncentrace potřebné k proniknutí mnoha vrstev našich klamných a iluzorních představ, abychom se vůbec dostali ke kořenu základní otázky: „Je To dvojí, nebo jedno? Je To něco, nebo nic? Můžeš ve vzduchu zahlédnout stopu letícího ptáka? Můžeš v moři zahlédnout stopu ryby?

KabirKabír bývá někdy charakterizován jako někdo, kdo vytvořil syntézu Islámu a Hinduismu, ale to je falešný obraz. Ve skutečnosti důrazně prohlašuje, že je naprosto nezávislý na obou vůdčích náboženských směrech své země a dost ostře kritizuje jejich nectnosti. Stejný plamen nezávislosti a odvahy se snaží zažehnout i v těch, kteří se k němu hlásí jako žáci:

Spálil jsem svůj vlastní dům,
A hořící pochodeň držím v ruce.
Teď spálím dům každého,
Kdo mě chce následovat.

Jestli Kabír na něčem trval, tak to bylo důsledné odstranění všeho nepodstatného, každého nánosu nepoctivosti a klamu. Člověk musí najít pravdu sám v sobě, tak jednoduchou a přímou, že hranice mezi „já" a „To" zmizí. Jedna z častých Kabírovách vět v jeho verších je „ghaṭa ghaṭa meṁ – v každém těle, v každé nádobě". Kabír pochopil, že používáme nespočet triků a lstí, abychom se vyhnuli sebepoznání. Jednou z forem, kterou na sebe naše bláhová vychytralost bere, je naše zoufalá, zdánlivě upřímná touha hledat vně sebe! Snažíme se nalézt jiné lidi, kteří vlastní to tajemství, a potom chceme pochopit je. A přesně tohle hrozí, že uděláme s Kabírem. Ale on se nedá a naprosto odolává našim pokusům ho popsat či vysvětlit. Byl hinduista? Nebo byl muslim? Byl potomek buddhistů? Praktikoval jógu? Měl Gurua? Co byl zač? Nemožnost zjistit s jistotou základní fakta o Kabírově duchovním životě je vlastně součást odkazu jeho učení.

Zpracováno podle poznámek Lindy Hess z knihy „The Bijak of Kabir".


Filmy o Kabírovi:

Kabírovy zhudebněné básně: