Zpívání bhadžanů v Praze - do srpna 2020

  • od srpna 2020 do prosince 2020 zpívání od 18h - 20h.
  • Místo konání: Klub MalýVelký strom - Dobrovskeho 16, Praha 7, zast. tramvaje Letenské naměstí

    Datum akce: Nejbližší zpívání v Praze - bude upřesněno od 18.00 do 20.00 h.

    Program: Zpívání bhadžanů tradice Navnath Samradája, meditace a čtení textů těchto mistrů, diskuse.

  • Sraz:  v 17:55 .h
2020      

bude upřesněno -

MalýVelký strom, Praha

     

Info: Aleš 777050958 a Martin 725219468

Další informace o bhadžanech


Nová kniha:

proste_budte_n.jpgKniha Jsem nezrozen přeložená z anglického originálu I am Unborn vznikla z poznámek prof. Damodara Lunda během jeho návštěv Šrí Nisargadatta Maharadže v letech 1979–1980. Manželka Kamala Lund (rovněž oddaná Šrí Maharadžovi) svolila, aby je do knižní podoby upravil Vidžaj Deshpande, a to pod podmínkou, že bude kniha na internetu zdarma dostupná.


proste_budte_n.jpgKniha Prostě buďte! se skládá ze tří částí (Sebepoznání a Seberealizace; Zápisky Jean Dunn; Vědomí a Absolutno) a každá předkládá učení Šrí Nisargadatta Maharadže, které nám zprostředkovala Jeho oddaná žačka Jean Dunn. Maharadže navštívila po letech meditací strávených v Ramanášramu a účastnila se Jeho každodenních promluv až do roku 1981, kdy Maharadž opustil tělo. Vztah Jean Dunn s Maharadžem je dokonalým příkladem opravdového vztahu Gurua a žáka, který se zakládá na naprosté víře ve slova Sadgurua a touze po Pravdě. Třetí část této knihy obsahuje vrcholné promluvy Šrí Nisargadatta Maharadže, které Jean Dunn s Maharadžovym požehnáním přepsala z magnetofonových pásků a vydala knižně.
Tištěný titul je možné si objednat na e-mailech: gabinastefanikov@yahoo.com (Gabriela Adámková), alesadamek@centrum.cz (Aleš Adámek). Cena 240 Kč + poštovné.



Audio/Video ukázka:

Nisargadatta Maharádž - Citáty a fotky

Šrí H.W. Púndža - Papaji (1910 - 1997)

Šrí Harihal W. Púndža se narodil 13. října 1910 v indické Gujranwale. Dětství strávil Lyalpúru (nynější Faisalabád), v západní části státu Pandžáb, která se později stala součástí Pákistánu. Narodil se sestře jednoho z uctívaných indických světců - svámího Ráma Tírthy.

Jako dítě slyšel Harihal rozhlasovou relaci o Buddhovi. Cítil, že musí Buddhu následovat, ačkoli přesně nevěděl, co to znamená.

Přibližně v té době uviděl ve školní učebnici Buddhovu podobiznu, na které byl světec vyobrazen jako kostnatý asketa. Púndža začal tajně dávat své jídlo zvířatům. Brzy se začala rýsovat jeho žebra.

Byl velmi šťasten, když na něj spolužáci volali: Buddha, Buddha. Jeho otec tak potěšen nebyl. V obavách o synovo zdraví vzal Harihala k lékaři, který mládence přiměl, aby znovu začal jíst. Harihal se stále ještě tajně oblékal jako sádhu a z žebráckou miskou procházel městem a kázal na náměstí. Na střední škole se začal věnovat józe a dodržoval přísnou dietu.

K jeho prvnímu hlubokému samádhi došlo, když mu bylo devět let. Když byl jednou se svými rodiči v restauraci na koktejlu, stalo se že na podaný nápoj vůbec nereagoval. Byl hluboce absorbován a nevnímal své okolí. Odvedli jej do místní mešity, kde rozpoznali, že je ve vytržení a recitovali mantry. Když se mu vrátilo jeho obvyklé vědomí, ptala se jej matka, proč se celou noc smál a plakal. Nemohl jí to vysvětlit. Ptala se zda viděl Kršnu. On však neviděl vůbec nic, co by mohlo být pojmenováno. Brzy se pod silným vlivem matky stal Kršnovým oddaným uctivatelem a ve dne v noci soustavně odříkával mantry.

Když bylo Púndžovy dvacet let vstoupil jako důstojník do armády a rodiče sjednali jeho sňatek. V armádě dostal jeho sluha pokyn, aby snížil svému pánovy dávky whisky. Ten na to však řekl, že Púndža nepije vůbec.Místo toho vstával ve dvě ráno a začínal se svými zbožnými mantrami, v nichž volal Kršnu, aby ho navštívil. A bylo to výsledné blaho, jež bylo pak omylem vysvětlováno jako opilost. Po odchodu Britů na své místo důstojníka rezignoval a vydal se na cestu duchovního hledání. Procestoval velkou část Indie, prošel Himálaj, navštěvoval kláštery, ášramy a světce.

Hledal Boha. Nabízel všechno komukoli, kdo by mu Boha ukázal. Odevšad však odcházel zklamán, protože nalézal jen "obchodníky" v maskách sádhuů.

Jednou se mu v jeho otcovském domě, kde žil se svou rodinou stala významná zkušenost. V Púndžadžího domě se jednou objevil sádhu a na jeho dotaz zda nezná realizovaného mistra mu doporučil Ramanu Maharišiho z Arunáčali. Po té se Púndža vydal k hoře Arunáčále kde zjistil, že onen sádhu a Ramana Mahariši je jedna a táž osoba. Uražen chtěl odejít, ale jeden muž z ášramu se ho zeptal kam tak náhle spěchá. Když mu Púndža řekl, že onen sádhu mu doporučil sám sebe, muž mu odpověděl, že Mahariši neopustil horu již 50 let a že to musela být jedna z jeho zázračných sil.

V následujících pěti letech pracoval Púndža v Madrásu a všechen svůj volný čas trávil v přítomnosti svého učitele. Zde u nohou tohoto mistra, jeho hledání skončilo. V době, kdy vznikal stát Pákistán odtržením od Indie a ulice byli plné násilí, odvezl svou rodinu do Lucknow aby ji uchránil od muslimského řádění.

Ačkoli pokorně pracoval, aby zaopatřil svou rodinu a zajistil svým dětem vzdělání nemohl Púndžadží rodinný život snést. Po několika letech zanechal svou rodinu v Lucknow a vrátil se na jih, kde si v Mangallorské džungli našel práci jako důlní inženýr. Žil v prosté chatě v lese a odpovídal za dozor nad stovkami lidí i za jejich životy.

Jakmile Púndžovy děti dorostly, ukončily své vzdělání a uzavřely sňatky, odešel jejich otec na odpočinek. V roce 1966 začal cestovat po Indii a šířit realizaci, která jej měla ve své moci. Žil na břehu Gangy, vařil si na ohni a jedl z plochého kamene.

Koncem šedesátých let objevilo Púndžadžího mnoho hippies. Přebýval s nimi na břehu Gangy a oni za ním utíkali ze svých ášramů a zůstávali u něj. Byl pohnut jejich touhou a odevzdaností. Mnozí z těchto mladých aspirantů Púndžadžího zvali, aby šel učit do různých částí světa. Cestoval po Evropě, Spojených státech, Austrálii a Jižní Americe. Nikde kam přišel nedovolil vytvořit nějakou organizaci a odmítal usadit se."Mým ášramem je celý vesmír," vysvětloval.

Šrí Harihal W. Púndža zemřel 6. září 1997 v Lucknow v Indii.
 
Připravil: Jan Zavoral