Zpívání bhadžanů v Praze v klubu "Malý velký strom" - od října 2018 do dubna 2019

Úterý: 22.1. 2019 od 18.30 do 20.30 (sraz před budovou, poté jsme uvnitř klubu, v případě pozdního příchodu volejte)
Adresa: Dobrovskeho 16, Praha 7, (zast. tramvaje Letenské naměstí)

Program: Zpívání bhadžanů tradice Navnath Sampradája, meditace a čtení textů těchto mistrů, diskuse.

2018    2019
2.10.      8.1. 
16.10.      22.1. 
13.11.      5.2. 
27.11.      18.2 
18.12.      5.3. 
31.12.      19.3. 
      2.4.
      16.4. 
      30.4. 

Info: Aleš (tel. 777050958) a Martin (tel. 725219468)

Další informace o bhadžanech


 

Šrí Nisargadatta Maharádž:

V nakladatelství Dybbuk právě vychází nová kniha rozhovorů se Šrí Nisargadatta Maharadžem „Nic je vše“. Kniha je k dostání ve většině knihkupectví anebo je možné ji koupit online: https://www.kosmas.cz/knihy/222738/nic-je-vse/. (Brzy bude možné zakoupit i elektronickou verzi.)

Více informací v sekci Tištěné knihy.


Šrí Siddharaméšvar Maharádž:

V nakladatelství Argo vyšel nový překlad knihy Šrí Siddharáméšvara Mahárádže: Klíč k poznání Já. Součástí tohoto vydání je také překlad kratšího díla s názvem Zlatý den. Kniha je k dostání ve většině knihkupectví anebo je možné ji koupit online: http://www.kosmas.cz/knihy/214128/klic-k-poznani-ja/

"Jestliže chceme vyšroubovat šroub, musíme s ním točit na opačnou stranu. Jestliže mysl vedenou intelektem nasměrujeme k Já, bude pohlcena Já."

Více informací v sekci Tištěné knihy

Audio/Video ukázka:

Nisargadatta Maharádž - Citáty a fotky

Rozhovor s Alešem Adámkem - nakl. ADA

Autor: J. Jelínek
březen 1998

JJ: Vaše nakladatelství "jednoho muže" vydalo řadu duchovních spisů z oblasti blízké buddhismu. Můžete nám prozradit, co vás přimělo k založení vlastního nakladatelství?

AA: Nakladatelství bylo založeno v roce 1993. Bylo to v době, kdy jsem četl hodně duchovní literatury, a jelikož mnohé knihy u nás do té doby nevyšly a byly k dispozici pouze v anglickém jazyce, přišel nápad, proč je nepřeložit a nevydat. Vše jsem dělal amatérsky a byl jsem si vědom toho, že knihy nemají úplně takovou kvalitu, jakou by měly mít. Bohužel mi chyběly zkušenosti. Ale knihy se prodaly a někteří čtenáři mi vzkázali, že jim tyto knihy pomohly na jejich duchovní cestě, takže nejspíš měly vyjít. Jsem velmi vděčný ženě Petře, která mi hodně pomohla v této činnosti. Bez ní by stěží knihy vyšly.

JJ: Zmínil jste se, že se zabýváte též advaitou. Můžete nám nějak srozumitelně přiblížit podstatu této cesty? Dalo by se říci, že je součástí buddhismu či jógového systému?

AA: Advaita je učení nedvojnosti. Stále jsem byl zaujat myšlenkou "Kdo jsem já?" Pořád jsem hledal odpověď na tuto otázku a advaita je vlastně učení, které na tuto otázku odpovídá. Hledáním se myslí dotazovaní se, co jsme, co se narodilo, co umře, odkud jsme vzešli a kam odcházíme, tedy vlastně hledání zdroje sebe sama, své podstaty. Zní to jednoduše, ale je to velmi náročný úkol. Kdo se tomu chce věnovat jen povrchně a okrajově, neuspěje. Musí se tomu obětovat vše. Proto jsem se ve svém životě musel rozhodnout, o co mi vlastně jde. Co je mým smyslem života? Čeho chci dosáhnout, co chci nalézt, co chci poznat atd. Advaita, resp. učení mého mistra, Šrí Nisargadatty Maharadže, mi to vše objasnilo. Zjistil jsem, že ani tak nejde o tu literu, tedy zda je advaita podobná buddhismu či nějakému jógovému systému, jaké principy jsou obsaženy v této filozofii apod. Jde především o odhodlání poznat sama sebe, prožít a žít to, co nám učitelé sdělují. A to je opravdu těžké. Ona advaitová filozofie se dá studovat a papouškovat, ale vstřebat a naplnit toto učení je věc jiná. Málokomu se chce obětovat svůj život tomuto odhodlání. I mně se nechtělo a všemožně jsem se tomu bránil. Hledal jsem všelijaké náhražky, jak podvést sám sebe. Proto jsem zpočátku advaitu studoval a myslel jsem si, že intelektuální pochopení je dostačující. Překládal jsem mnoho duchovní literatury a četl jednu duchovní knihu za druhou. Ovšem intelektuální pochopení není protilátka na všelijaké strádání a utrpení. Buddhův výrok, že vše je utrpení, lze pochopit, jen když víme, že tu žádné utrpení není. Proto je zapotřebí věnovat se opravdové praxi. Tam již nelze švindlovat. Tam je jasně zřetelné, jak mysl pracuje, zda je klidná a nebo dokonce prázdná, nebo zda je tu chaos, žádostivost, strach, zlost a podobní nepřátelé. Takže na vaši otázku co je advaita, odpovídám, že to je oznamovatel dobrého a šťastného sdělení. Advaita nám sděluje, že pokud nalezneme příčinu všeho strádání a utrpení, máme vyhráno -- přestaneme mít strach a žádostivost a konečně přestaneme hledat, neboť došlo k nutnému sjednocení. A to je skvělé, ne? Díky za takové sdělení.

JJ: Myslíte, že jednou z největších překážek poznání je ztotožňování vědomí s tělem a myslí? Jak v těchto intencích vyzní obecně přijímané krédo každého muže "zasadit strom, postavit dům a zplodit syna"?

AA: Když pochopíme, že toto ztotožnění sebe sama s tělem a myslí je vlastně falešné, bezvýznamné, prosté jakéhokoliv obsahu, pak to překážka není. Překážka je to, co není poznáno, proto poznejme tuto iluzorní představu a ona nás přestane strašit, neboť ztratí jakýkoliv význam. A co se týče toho obecně přijímaného kréda, pak vězte, že pokud chcete opravdu poznat sebe sama, musíte se o všechny obecné standardy a kréda přestat zajímat, protože v tomto světě nenaleznete "království Boží". K čemu vám bude, co si o vás druzí budou myslet, když sami sebe nebudete znát?

JJ: Mezi jinými knihami jste vydal ve svém překladu a se svými komentáři knihu Avadhúta gíta, která mi, přestože méně známá než Bhagavadgíta, připadala o mnoho srozumitelnější. Přibližte nám prosím několika větami toto dílko.

AA: Avadhúta gíta není jednoduché čtení. Je to zpověď osvíceného. To znamená, že to je čtení plné paradoxů, pro běžnou mysl nepochopitelných výroků. Jak může mysl, která je omezená a uvězněná ve své nevědomosti pochopit to, co je mimo jakékoliv omezení a plné vědomého poznání? V tom je ten paradox, že osvícený si říká, co ho spontánně napadne, a vše je v pořádku, a ten kdo protestuje, se buďto musí smířit a otevřít se přílivu světla a lásky, nebo se ještě více zablokuje a přesvědčuje sebe sama o své pravdě. Takže Avadhúta gítu málokdo ocení, neboť to není kniha, se kterou by se mělo zápasit, ale je to sdělení osvíceného, plné moudrosti a pravdy. Čtěme proto tuto knihu s myslí prázdnou a plně kontemplujme její skrytý význam, který není ve slovech a větách této knihy, ale jaksi za nimi.

JJ: Potěšila mne myšlenka Šrí Nisargadatty Maharadže z knihy Semena vědomí, kde uvádí: "Vše se stane spontánně. Není třeba nic dělat, pouze se tomu nebraňte." Z toho by vyplývalo, že vlastně žádné úsilí, kdy chci něčeho dosáhnout, není nutné. Chápu to správně?

AA: Ano, citujete to správně, jenže zapomínáte na to, že to Maharadž sděloval konkrétní bytosti na konkrétním místě a v konkrétním čase. Takže k čemu nám je tato myšlenka tady a teď? Citovat výroky mistrů, které byly vyřčeny v rozhovoru, je dost zavádějící, protože si naše mysl vybírá jen to, co se jí hodí a zamítá to, s čím nesouhlasí. A co se týče toho bezúsilí, tak to opravdu platí. Jenže kdo dokáže nechat vše být takové, jaké to je, a prostě jen spočívá ve svém bytí. To se lehce řekne a velmi těžko uskutečňuje. Tam již nesmí zasahovat osobnost se svými představami, očekáváním, strachem a rozlišováním na líbí-nelíbí apod. Kdo takto dozrál ve svém hledání, nepotřebuje se nikoho ptát na nic a jen v klidu spočívá v sobě, až to přeroste do úplného rozpuštění i této totožnosti a není tu nic, jen Skutečnost, která je ve všem.

JJ: Jak poznat duchovního učitele? To je jistě nelehká otázka. Docela mne pobavila představa, že "i dobrý mistr může být nevzdělaný a oddávající se smyslovým objektům". I když je to zřejmě pravda, hledání "toho pravého" to určitě neulehčí. Jaký je Váš názor na tuto problematiku?

AA: Učitele nemusíte poznávat, on pozná vás. Vnější atributy mohou být zavádějící. Proto nehodnoťme někoho podle toho, jak vypadá a jak se nám jeví, ale podle toho, jak se nám žije v jeho přítomnosti, jaký dopad na nás má jeho působení. Pokud se v nás něco děje a to v pozitivním slova smyslu, pak to je výzva. Jenže mnozí tuto výzvu zneužijí, neboť chtějí jen a jen brát, ale vzdávat se svých falešných představ už nechtějí. Tito lidé by se vlastně měli rozhodnout, zda vůbec chtějí nějakého učitele mít. Pro ně by určitě bylo lepší, kdyby šli svou cestou a žádného učitele nenásledovali.

JJ: Je-li mi známo, se svojí vydavatelskou činností jste prakticky skončil, a v našem knihkupectví tak již nebudou přibývat další knihy začínající kódem AD. Co Vás dovedlo k tomuto smutnému rozhodnutí?

AA: Nešlo dál pokračovat, protože mi došly peníze a nechtěl jsem se zadlužovat. A jestli jsem skončil, to nerozhoduji já, protože ve hře je mnoho aspektů, jako např. zájem čtenářů, potřeba sdělit to, co má být sděleno, udělat to, co má být uděláno apod. Vždy se věci mění, takže já nevím, co bude zítra, ani se tím nezabývám. Žiji v přítomnosti a to je všenaplňující, ostatní věci jsou jen očekávání, strachy a žádosti mysli, a to mě nezajímá.

JJ: Na závěr bych se Vás zeptal, které knihy Vás osobně provázely na cestě za duchovním poznáním a které z nich byste doporučil i ostatním hledajícím.

AA: Než jsem se dostal k učení Šrí Nisargadatty Maharadže, tedy resp. k 8 knihám jeho rozhovorů, četl jsem zenovou literaturu, sútry a učení zenových mistrů a advaitových mistrů. Těch knih jsem přečetl hodně, takže kdybych je tu měl vyjmenovávat, obtěžoval bych sebe i vás. Proto ať každý čte to, co osloví jeho srdce, a pokud cítí, že má přestat číst, ať opět následuje hlas svého srdce, resp. hlas vnitřního gurua.

JJ: Děkuji Vám za rozhovor.

Zdroj: http://web.archive.org/web/20001204025700/http://www.hledajici.cz/rozhovor.htm#ADAMEK