Zpívání bhadžanů v Praze v klubu "Malý velký strom" - od října 2018 do dubna 2019

Úterý: 22.1. 2019 od 18.30 do 20.30 (sraz před budovou, poté jsme uvnitř klubu, v případě pozdního příchodu volejte)
Adresa: Dobrovskeho 16, Praha 7, (zast. tramvaje Letenské naměstí)

Program: Zpívání bhadžanů tradice Navnath Sampradája, meditace a čtení textů těchto mistrů, diskuse.

2018    2019
2.10.      8.1. 
16.10.      22.1. 
13.11.      5.2. 
27.11.      18.2 
18.12.      5.3. 
31.12.      19.3. 
      2.4.
      16.4. 
      30.4. 

Info: Aleš (tel. 777050958) a Martin (tel. 725219468)

Další informace o bhadžanech


 

Šrí Nisargadatta Maharádž:

V nakladatelství Dybbuk právě vychází nová kniha rozhovorů se Šrí Nisargadatta Maharadžem „Nic je vše“. Kniha je k dostání ve většině knihkupectví anebo je možné ji koupit online: https://www.kosmas.cz/knihy/222738/nic-je-vse/. (Brzy bude možné zakoupit i elektronickou verzi.)

Více informací v sekci Tištěné knihy.


Šrí Siddharaméšvar Maharádž:

V nakladatelství Argo vyšel nový překlad knihy Šrí Siddharáméšvara Mahárádže: Klíč k poznání Já. Součástí tohoto vydání je také překlad kratšího díla s názvem Zlatý den. Kniha je k dostání ve většině knihkupectví anebo je možné ji koupit online: http://www.kosmas.cz/knihy/214128/klic-k-poznani-ja/

"Jestliže chceme vyšroubovat šroub, musíme s ním točit na opačnou stranu. Jestliže mysl vedenou intelektem nasměrujeme k Já, bude pohlcena Já."

Více informací v sekci Tištěné knihy

Audio/Video ukázka:

Nisargadatta Maharádž - Citáty a fotky

B. Bruins - Rozhovor s Alexandrem

 

Byli jsme zrovna zaneprázdněni překladem knihy Seberealizace od Nisargadatty Maharadže. Alexandr se tehdy rozhodl poskytnout nám pro změnu rozhovor, jako druh duchovní praxe. Tento rozhovor přečkal i zhroucení počítače, vloupání a krádež, protože jsem naštěstí stihl včas udělat kopii. Ukrýval jsem ho jako poklad po mnoho let až dodneška.

Alexandr se potkal s Maharadžem v roce 1978. Začátkem září tohoto roku se vrátil z Indie Jaques Lewenstein s knihou I AM THAT a nahrávkami Nisargadatty Maharadže.

Alexandr: Tato kniha se dostala do rukou Woltera Keerse. Byl z ní velice nadšen, protože po smrti Krishny Menona (Wolterova duchovního učitele), neslyšel tak čirou advaitu jako bylo toto Maharadžovo učení. Po přečtení knihy I am That, se ji rozhodl přeložit a vydat, protože "byla nesmírně dobrá". Wolter mi ji hned přinesl a já z ní byl velice nadšený. Poté jsem nalezl v časopise Panorama mizerně napsaný článek - "Bůh nemá zuby", jehož autorem byl mladý muž uvádějící televizní pořady. Byla v něm fotografie Nisargadattovy hlavy v životní velikosti - tak jsem se poprvé seznámil s Nisargadattou. Do té doby mi Wolter říkával: "To je vše, co pro tebe mohu udělat. Někoho bys potřeboval, a já pořád nevím koho". Ale po přečtení knihy I am That za mnou přišel a řekl: "Jestli ti mohu poradit, běž okamžitě za Nisargadattou." A já ho poslechl.

Co jste hledal?

Nic víc jsem nehledal. Věděl jsem všechno. Ale pokud byste se mne zeptal, co jsem se naučil, odpověděl bych vám, že vlastně ani nevím. Že je tu něco základního, co pořád neznám. Bylo ve mně něco jako hluché místo, se kterým nikdo nevěděl, co dělat. Krishnamurti nevěděl o ničem, co by mi na to mohl říci. Bhagaván pro nás v tu dobu nebyl někým, za kým by se s těmito otázkami dalo jít. Nebyl jím ani Da Free John. To byli v té době známí mistři. Měl jsem v sobě hluché místo. Jediné, co o něm víte je to, že o něm nic nevíte. Víte jen, že pokud byste k sobě byli naprosto úpřímní, pokud byste šli k naprosté podstatě sebe sama, pak byste si přiznali, že jste tu hádanku ještě nerozřešili.

Jaké jsou vaše první dojmy z Bombaje?

Malé schodiště vedoucí do pokoje v podkroví. Nejprve tam vstoupila má hlava a první, co jsem při vstupu uviděl, byl pan Satprem a Nisargadatta.V místnosti byli přítomni tři nebo čtyři lidé.

"Jsem tu", řekl jsem. Nisargadatta: "Konečně jste přišel."

Ano, to bylo vše, co řekli, pro mne to bylo něco, s čím jsem se setkal poprvé. Poté, co jsem vešel dovnitř, jsem měl pocit, že nyní je to opravdu vážné. Už není úniku, k něčemu tu dojde.

Popravdě už jsem se setkal s mnoha podobnými lidmi jako jsou: Krishnamurti, Jean Klein, Wolter, Swami Ranganathánanda a s několika méně známými Indy. Byl jsem samozřejmě příliš mladý pro Ramanu Maharišiho a Krishnu Menona. Zemřeli v padesátých letech. Mně tehdy bylo teprve sedm nebo osm let, a to není zrovna věk na to, aby se člověk zabýval touto tematikou.

Pro nás bylo podstatné počkat si, čekalo se na žijícího mistra. Byl jsem si jist, že toto je ten muž, kterého jsem tak hledal. Zeptal se mne, zda jsem ženatý, co dělám a proč jsem přišel do Indie.

Co přesně jste od něho chtěl?

Seberealizaci. Chtěl jsem vědět jak jsem byl "dán dohromady". Řekl jsem: "Slyšel jsem, že jste největší ničitel ega, jaký existuje. A to je to, co chci." Nisargadatta: "Nejsem ničitel ega, ale brusič diamantů. Vy jste také diamant, ale neopracovaný, a ten je zpracovatelný pouze čirým diamantem. A to je práce vyžadující preciznost, protože pokud není vykonána pořádně, rozpadnete se na sto kusů, a pak už není nic, co by vám zbylo. Máte nějaké otázky?"

Řekl jsem mu, že Maurice Frydman byl rozhodujícím důvodem pro můj příchod. Frydman byl přítel Krishnamurtiho a měl v plánu vydat všechny rané práce Krishnamurtiho ve vydavatelství Chetana v Bombaji. A pak se doslechl od pana Dikshita, vydavatele, že žije v Bombaji někdo, koho musí navštívit. (JÁ JSEM TO nebylo tehdy ještě publikováno, protože Frydman se tehdy s Nisargadattou právě setkal). Frydman přišel se svými obvyklými skeptickými názory. Přišel tam a během dvou týdnů pochopil vše, co se mu u Krishnamurtiho pochopit nepodařilo. Já jsem si pak pomyslel: "Jestli se Frydmanovi ujasnilo vše během dvou týdnů, jak dlouho to potrvá mně?" Toto vše jsem Nisargadattovi pověděl a on řekl: "To nevypovídá nic o mně, ale vše o Frydmanovi." Dodal také: "Lidé, kteří nerozumí Krishnamurtimu, nerozumí sami sobě." Pomyslel jsem si, že to je opravdu úžasné, protože všichni Guruové, které jsem doposud poznal, vždycky každého kritizovali. Zdálo se mi, jako by mi chtěl pomoci, abych se uvolnil. Nepokoušel se mne nijak vyprovokovat. Rád jsem se uvolnil, protože, jak určitě všichni chápete, byla to spíše napjatá situace.

Nisargadatta: "Máte nějaké otázky?"

Řekl jsem: "Ne."

Nisargadatta: "Kdy sem hodláte chodit?"

Odpověděl jsem: "Každý den, pokud dovolíte."

Nisargadatta: "Dobře. Choďte na rozmluvy dvakrát denně, ráno a odpoledne, a uvidíme, jak to půjde."

Pak jsem ještě dodal: "Neodejdu odsud, pokud se mi vše nevyjasní."

Nisargadatta: "To je v pořádku."

Byla to pravda?

Ano, bez pochyby. Protože co on dělal - v průběhu dvou minut dokázal objasnit, že jakákoli vědomost, kterou jste předložil, není vaše. Že je pouze vyčtená z knihy, vypůjčená či ukradená, nebo že je to vaše fantazie, ale že nejste schopen mít přímý vhled, přímé pochopení, vidět to bez prostředníka, bez vědomí sebe (tzv. Individuality).

A to mne příšerně děsilo, protože cokoli jste řekli, bylo brutálním způsobem shozeno.

Co přesně se dělo s vámi?

Druhý den se mne zeptal, zda mám nějaké otázky. Pak jsem se ho více méně romanticky začal ptát na reinkarnaci. Řekl jsem, že odjakživa cítím spojení s Indií a když jsem poprvé slyšel slovo "Indie", byl to pro mne šok a slovo "Jóga" bylo pro mne jako výbuch bomby. Poprvé jsem je slyšel v televizi. Pojem "British India" na mne působil jako pánova píšťalka na psa. Zeptal jsem se, zda jsem mohl žít v předchozím životě v Indii. Poté začal Nisargadatta klít v jazyce Marati a byl neuvěřitelně rozčílen, což trvalo asi deset minut. Pomyslel jsem si: "Můj bože, co se stalo?" Překladatel byl na takové situace zřejmě zvyklý, protože zůstal zticha a když Maharadž skončil, shrnul vše do jedné věty: "Maharadž se vás ptá, jestli to myslíte vážně. Včera jste přišel a žádal seberealizaci, a dnes přicházíte s otázkami patřícími do mateřské školky"...

Tímto způsobem vás přiměl být neuvěřitelně bdělým. Všechno se přijímalo těžce. Během několika dnů jsem pochopil, že nevím absolutně nic, že vše co vím, všechny znalosti, které jsem nashromáždil byly knižní znalosti, z druhé ruky, naučené, ale sám od sebe nevím nic.

Ubezpečuji vás, že to se mnou hýbalo. A to se dělo den co den. Ať už jsem vyrukoval s čímkoli, ať už to byl inteligentní, anebo hloupý dotaz, nebyl v tom žádný rozdíl. Jeden den tvrdil jedno a druhý den přesný opak a následující den vše znovu překroutil tak, že už to ani víc nebylo možné. A tak to šlo dál, až jsem prostým pozorováním pochopil, proč tomu tak bylo, a že to byla opravdu úžasná realizace. Proč zkouším stále nacpat vše do konceptů, vše pochopit na bázi myšlení a pocitů?

Dal mi návod, jak uvidět věci jiným způsobem, tedy opravdově.

A pak jsem pochopil, že nemá smysl tímto způsobem pohlížet na své "já" ať už tak říkáte čemukoli. Bylo to naprosté podkopání sebe-vědomí - jako termit požírající židli, která se v určitém okamžiku stane skrz naskrz prožraná. Vypadá to jako židle, ale už to nemá se židlí nic společného.

Vedlo to k seberealizaci?

Takto to běželo dál až do chvíle, kdy jsem toho všeho měl jednoduše dost. Co je moc, to je moc... Neřekl bych, že jsem byl zuřivý, došlo u mne k určitému posunu v náhledu na autority, počínajíc těmi mimo mne, včetně Nisargadatty, až po autoritu ve mně. Nisargadatta mluvil a v určitém okamžiku řekl "Nikdo". Řekl: "Ve skutečnosti tu není nikdo, kdo mluví." To už na mne bylo moc. A řekl jsem: "Jestliže nemluvíte, tak proč potom nedržíte klapačku? Proč mluvíte?"

Zdálo se, jako kdyby se právě na to čekalo. Nisargadatta: "Chcete, abych už nemluvil? Tak dobře. Nebudu už mluvit a pokud bude chtít někdo něco vědět, může jít okamžitě za Alexandrem. Od této chvíle se nebude nic překládat, tlumočníci už sem nemusí chodit, už se tu nebude mluvit anglicky. Bude se tu mluvit v jazykce Marati a pokud bude mít někdo nějaké problémy, může jít za Alexandrem, protože on, zdá se, ví všechno."

A pak začaly problémy s ostatními. S podlézavci a šplhouny, kteří trvali na mé omluvě! Nikdy v životě! Nemůžete se přece omluvit NIKOMU, no ne?!

Nisargadatta mi ještě řekl: "Vy už sem nikdy nechoďte!" Odpověděl jsem: "Co myslíte tím, že už sem nikdy nemám chodit? Zkuste mne zastavit. Zbláznil jste se?"

Všichni překladatelé byli zmateni. Ještě nikdy nic podobného nezažili. A Nisargadatta byl rozčílen, neuvěřitelně rozčílen! Hodil mi pod nohy moje dárky se slovy: "Nic od vás nechci, NIC od vás chci."

A to byl zlom, protože se něco stalo, už zde nebylo myšlení, protože jsem byl... došlo k uvědomění. Pociťoval jsem to tak, že ke mně všechno přichází ze všech stran. Rozum, logika, intelekt přicházely z jedné strany a z druhé ve stejnou dobu srdce, pocity a všechny jevy. Veškerý projev ke mně přicházel z těchto různých stran a směřoval do jednoho absolutního středu, kde to vše vybouchlo. Bum! Po tom všem se mi rozsvítilo...

Druhý den jsem přišel jako obvykle. Sezení se konalo, ovšem bez angličtiny. Ubezpečuji vás, že atmosféra se dala krájet nožem, protože jsem se samozřejmě provinil a Nisargadatta mi to všechno chtěl dát spolknout. Překladatelé byli zcela potichu. Nemluvilo se. A další den nebylo ani sezení. Nisargadatta přijel autem a jakmile mne uviděl, odjel pryč, do kina... Potom jsem mu napsal dopis. Dvanáct stran perfektní angličtinou. Měl jsem někoho, kdo mu ho doručí. Všechno šlo ven. Vše jsem napsal. A jeho odpověď byla: Ať ke mně přijde v deset hodin. Přečetl můj dopis a řekl: "Pochopil jste. Tento střet byl potřebný k odstranění toho sebe-vědomí (pozn. překladatele - vědomí sama sebe, vědomí Já jsem). Pochopil jste úplně, jsem šťastný z vašeho dopisu a nic se mezi námi nestalo." Tohle opravdu vyčistilo vzduch. Zeptal se, jestli chci dále zůstat. "Tento průlom, ke kterému došlo 21. září 1978 způsobil, že tu zůstanu rád". Nisargadatta: "To je dobře." Od toho dne jsem navštěvoval všechny rozhovory a někdy také překládal, pokud přijeli např. Španělé, Francouzi nebo Němci. Fungoval jsem trochu jako pomocník.

Takže ve skutečnosti používáte stejnou metodu jako Nisargadatta: Odříznete vědomí Já jsem a necháte lidem uvidět jejich totožnost. Byla to jeho metoda?

Ano. Rozpoznej nepravé jako nepravé a nech pravdu, aby se zrodila. Nejhezčí na tom je moje základní dilema, "moje" ve smyslu každého jednotlivce, když se táže sebe sama: "Proč jsem zde?" Odpověď byla naprosto odlišná od toho, co jste očekával. Každý má nějaké představy, ale nikdy jsem ani v nejbujnější fantazii netušil, že ralizace TOHO je něco takového.

To byl první bod. Druhým bodem je okamžik, kdy máte možnost uvědomit si sám sebe bez pýchy, arogance a intelektuálství. A úloha Gurua, kterou je schopnost uzavřít vám všechny únikové cesty před konfrontací sebe se sebou, byla u Nisargadatty neobvykle velká, aspoň v mém případě. A to bylo pro mne rozhodující. Protože kdybych měl tehdy možnost utéct, využil bych ji. Jako zloděj , který se snaží potichu zmizet.

Řekl o tom někdy něco?

  Řekl, že je zapotřebí neuvěřitelné odvahy k tomu u něho zůstat a že moje přítomnostmu málem přivodila srdeční záchvat a že už nemá sílu pouštět se do případů jako je můj, protože zestárl. Mám pocit, že jsem se tam dostal v pravý čas. Později už byl nemocný. Řekl: "Nemám už sílu zkoušet přesvědčovat lidi. Jestli chcete, jestli se vám to líbí, choďte sem dál, možná z toho něco získáte, ale já už nemám sílu přesvědčovat lidi tak, jak jsem to udělal s ním." (a ukázal na mne). Jsem mu tak vděčný, protože to pouze ukázalo jak velký byl můj odpor. Musela tam být přiměřená síla, která je přesně o kousek silnější než váš nejzáludnější a nejsilnější odpor. To ukázalo, jaký byl můj odpor a jak velká byla jeho moc a jeho dovednost. Pro mne byl Nisargadatta velkým Satguruem. Skutečnost, že byl schopný porazit můj odpor - a mohu vás ubezpečit, po tom, co uplynulo 15 let od těchto událostí, že můj odpor byl neobyčejně rafinovaný a vychytralý - byla úžasná. Byl jsem pro něho opravdu velice těžký případ, i přesto, že to předem věděl. Proto jsem musel nalézt tak mimořádnou bytost jakou byl Maharadž. Říká to o mně vše. Právě tak jako když Nisargadatta řekl na začátku, že to vypovídalo o Frydmanovi. Ale já jsem nikdy nikde neviděl větší obratnost v uzavírání únikových cest, lží a falešných ochran, než u Maharadže. Samozřejmě, nebyl jsem všude, ale s Ramanou Maharišim jste se právě jen rozplynul. To bylo něco jiného. U Krishny Menona zase nešlo váš intelekt udržet pod jeho obrovským tlakem pohromadě. Ale u Nisargadatty byl každý útěk odsouzen k nezdaru. Lidé, kteří přišli něco získat, nebo lidé, kteří chtěli něco přinést, se stali v průběhu pěti minut bezradnými, odhalenými a ocitli se za dveřmi. Viděl jsem velmi mnoho osob odcházet s nemalou hrůzou. A v tom okamžiku jsem se přestal bát, protože jsem cítil, že nemám už co ztratit. Nemohu řícti, že to ode mne bylo příliš statečné. Mohu jen řícti, že se stejnými pocity jako oni jsem odešel i já. A co na tom bylo krásné bylo to, že i Nisargadatta to ocenil. Protože mnoho lidí poslal pryč, a oni skutečně odešli a už se nevrátili. Říkával: "Zbabělci. Neposlal jsem je pryč, poslal jsem pryč tu jejich část, která sem nepatřila." A jestliže se vrátili zcela otevření, už nic neříkal. Ale v průběhu událostí se mnou se na toto zapomnělo. Byl tam také lékař, skutečně ušlechtilý muž, který řekl: "Nemyslete si, že je k vám krutý, nemáte představu, kolik lásky v něm je, když s vámi tohle dělá." Řekl jsem : "Jo,jo,jo, to znám." Protože jsem od nikoho nechtěl žádné komentáře. Vždyť tohle bylo konec konců to, pro co jsem přišel!!! Už jen způsob, kterým se to stalo, byl naprosto nesrovnatelný s tím, co jsem očekával i ve svých nejdivočejších snech. Avšak to hovoří více o mně, než o Maharadžovi, a stále si to myslím.

Takže Maharadžova metoda spočívala v tom, nechat vás rozpoznávat klamné jako klamné, vidět lži jako lži a přijít k pravdě touto cestou?

Ano, a šlo to hlouběji, než bych kdy věřil. Myšlení naprosto nepomáhalo. Rozum neměl šanci. Srdce bylo také v pasti. A to je přesně to, co se tam stalo. To je všechno. Já vím, že po tomto dni, 21. 9. 1978, už nikdy nevzniklo v této otázce ani zrnko pochybnosti a autenticita, naléhavost a hodnověrnost tohoto pochopení se od té doby už nikdy nezměnila. Není autority na tomto ani na jiném světě, která by dokázala zničit mou realizaci. Takže takto se věci mají.

Řekl Maharadž co máte dělat po realizaci?

Zeptal jsem se: "To je všechno velmi krásné, ale co teď? Co mám dělat se svým životem?" A on řekl: "Prostě jen mluv a lidé se o tebe začnou zajímat." A tak to taky bylo.

Navštěvoval jste ho často?

Různě. Tak často, jak to bylo možné, jsem tam byl každý rok 2 nebo 3 měsíce až do poslední chvíle. A když jsem věděl, že už ho neuvidím, nebyl tu žádný smutek anebo něco podobného. Bylo to prostě tak, jak to bylo. A bylo to tak dobře.

Dělal Maharadž s ostatními totéž, co s vámi?

Ne tak intenzivně a tak vytrvale.

Dostáváte to, co dáváte?

Ano, je tomu tak. V jistém smyslu to Nisargadatta dělal s každým, ale pokud byl někdo příliš citlivý, přistupoval k němu jiným způsobem. Přirozeně je rozdíl, jestli před vámi sedí jeptiška, nebo rebel jako já, budící dojem, že na to má.

Naposledy řekl: "Bude mít v Evropě velký vliv. Má poznání. Bude zdrojem toho co učím." A pak se jeho zářivé oči podívaly na mne. Je to pořád tak krásné. Uplynulo už deset let, a přece se to zdá jako pře týdnem. Postupem času jsem se naučil oceňovat Nisargadattova slova. Věci, na které jsem se v minulosti ptal, se projevují teprve nyní. Nejdřív jsem si myslel, že to, jak o těchto věcech mluví, je jen typicky indický způsob vyjadřování, ale je zázrak, že jsem se všech jeho rad skutečně naučil držet. Párkrát, co jsem je nenásledoval, dopadlo vše katastrofálně.

Například?

Nisargadatta mi řekl: "Nezpochybňuj Velké Jedince. Raduj se z toho, že jsou." Musím připustit, že jsem s tím měl problémy, ale Nisargadatta, znaje mou rebelskou povahu - a přirozeně ji poznal okamžitě - mi to neustále připomínal. A kdykoli vidím, že se tento rys mého charakteru snaží opět prosadit, slyším jeho hlas: "Nezpochybňuj Velké Jedince." Vím s jistotou, že to předvídal. A podobně říkal mnoho dalších věcí, které náhle začnou mít smysl. Tehdy ho slyším.

Wolter říkával: "Jediná slova, která ti po realizaci zbydou, jsou slova tvého Gurua. Všechny vědomosti zmizí, ale Guruova slova zůstávají". Teď mohu dosvědčit, že je to pravda, že je tomu přesně tak.

Byl Wolter také Nisargadattovým žákem?

Ne, ale často ho navštěvoval.

Jestli tomu dobře rozumím, pokládáte žijícího mistra za nezbytnost. Platí to obzvlášť v advaitě?

Knihy o advaitě, včetně překladů Nisargadattových slov, obsahují příliš mnoho vědomostí. Lidé mohou tyto vědomosti využívat, a zvláště nejvyšší pravdy, na obranu a podporu svého sebe-vědomí. To činí mou práci složitější. Duchovní vědomosti mohou bez žijícího Mistra podporovat "já", sebe-vědomí, vědomí individuality. Mysl je vychytralá a mazaná. A já mluvím ze své zkušenosti. Protože učení advaity bez dobrého žijícího duchovního Mistra, a opakuji dobrého Mistra, se může stát dokonalým obranným mechanizmem ega. Může působit jako plastický obal, který protéká ze všech stran, ale vy nemůžete najít díry. Víte, že to nedává smysl, ale působí to jako by bylo vše v pořádku. To je nebezpečí učení advaity. Za předpokladu, že máte žijícího Mistra, nedojde k disharmonii. Ale držte se opodál, pokud Mistra nemáte! Při správném vedení může být advaita úžasná.

Myslíte si, že by se lidé mohli na základě svého domnělého poznání chovat tak, jako by už překročili obsah svého vědomí a z toho dojít k předpokladu, že obsah je bezcenný?

Ano. To je to, proč jsem nikdy nechtěl napsat knihu. Ale tak dlouho, dokud jsem naživu, je tu i živé učení. Když umřu, mohou si s ním dělat cokoliv, ale dokud jsem naživu, jsem tu.

Abyste to mohl usměrňovat?

Ano.

Má člověk vestavěn obranný mechanizmus?

Podle stupně psychiky je tu obranný mechanizmus, který vám brání, abyste přijali víc než jste schopni vstřebat, ale u vyšších stupňů, dříve či později se ve vás probudí touha po duchovním Mistrovi, který vás usměrní, protože jinak můžete uvíznout. Kdo nepostrádá žijícího Mistra, stagnuje.

Knihy mohou dovést lidi k hledání duchovní cesty.

Knihy mohou dovést lidi k dobrému duchovnímu Mistru z masa a krve. Žijícímu!

Předvídal Nisargadatta to, že se z vás stane guru?

Myslím, že guru je strašné slovo, ale říkal: "Mnoho lidí bude vyhledávat tvoje požehnání".

Takže jste nemohl dělat nic jiného. Stalo se to samo.

Nisargadatta říkal: "Semeno je zaseto, čas dodělá zbytek".

Neplatí to pro každého?

Ano, ale některá semena padnou na úrodnou půdu, některá vyrostou, ale jiná nevyrostou. Z milionů spermií pouze jedna dosáhne vajíčka.

U Nisargadatty se také zpívaly bhadžany a prováděly se, zejména pro Indy, určité rituály. Účastnil jste se toho i vy?

Zúčastnil jsem se dvakrát. Bhadžany byly opravdu něčím zvláštním.

Jaký je jejich cíl?

Zpívání bhadžanů má očisťující dopad na tělo, myšlení a cítění, aby se Poznání mohlo projevit a zaujmout své místo. Netíhl jsem k zpívání bhadžanů, ale vím, že jejich zpěv nabízí společenskou a emotivní útěchu, nic proti nim nemám.

Byl zde navíc také rozdáván prasád a vykonáván obřad Arati.

Co je Arati?

Forma rituálu, ve kterém je dokola zapálen oheň a uprostřed hoří kafr. Kafr symbolizuje ego. Vše z něj shoří a nezůstane nic. Jako při realizaci nezbude nic z individuality (sebe-vědomí). Je to nádherný rituál. Stáváte se pozornými ke všemu. Oheň hoří na úrovni očí tak, aby vše, co vidíte, bylo krásné, na úrovni uší tak, aby vše, co slyšíte, bylo čisté a na úrovni úst tak, aby vše, co jíte, bylo čiré. Je to hinduistická symbolika, běžná v celé Indii. Zápaďané by měli provádět arati, až této symbolice porozumí. Považuji za dobré zpívání Óm, to působí, to je zákon. Zpívání Óm očišťuje tělo, myšlení, cítění, aby Poznání, které tu je, mohlo být projeveno a našlo si místo ve vašem životě.

Následoval Nisargadatta nějaké tradice?

Ale samozřejmě. Navnáth Sampradaja. Tradici Devíti Guruů. Prvním byl Džňanéšvara (Džňanadéva) ze 13. století, který realizoval ve věku dvaceti let, a také v tomto věku umřel. Nisargadatta byl devátým.

Považujete se za desátého?

Ne. Maharadž bude pro mne navždy "Poslední Mohykán".

Ale stejně pořád mluvíte o tradici.

Vycházím z tradic, protože v nich leží zkušenosti tisíciletého učení. Funguje to. Naučil jsem se tradice doceňovat. Jsem naprosto nekonvenční, ale ve svém srdci jsem tradicionalista. Když mluvím o tradici, míním tím tradici Advaity, tak jak se projevuje v Navnáth Sampradaja.

Co je v tradici důležité?

Je to jako s hrou na housle. Předkové hráli způsobem, o kterém víte, že funguje. Ale mnoho tradic zaniklo, protože už nepůsobí. Proto se neustále vyskytují obnovovatelé, jakými jsou Buddha, Krišna, Krishnamurti, Ramana Mahariši, Osho a Nisargadatta. Způsob, jakým to říkal Nisargadatta, je ostatně úplně jiný, než u jeho Gurua, a způsob, jakým o tom mluvím já, je zas úplně jiný, než Nisargadattův. Je to otázka podstaty. Tak jako je vědomí přenášeno prostřednictvím sexu, tak je osvícenípřenášeno guruem.

Učil vás Nisargadatta tradici?

Tradici se nemůžete naučit. Můžete pouze realizovat. A to je to, co se stalo. Vím, co vím. Hotovo.

A pak se tradice zrodí?

Ano, přesně tak, říkáte to velmi dobře.

Pracujeme nyní na knize Seberealizace (česky Já jsem, nektar nesmrtelnosti). Co si o ní myslíte?

Není to jednoduché čtení, žádné čtení na dobrou noc.

Tak či tak, překládání knihy pro mne mnoho znamená.

Věnujete se těmto věcem dlouhou dobu, takže čtení Nisargadattových slov musí mít následky, ale i tak je to pro vás složitá kniha. Hlavní téma knihy - kým jste byli před početím, před tím než se objevily tělo, myšlení, cítění a slova - není jednoduché, ale opakovaným čtením, mluvením s ostatními a dalšími způsoby se pár věcí vyjasní.

Je třeba nechat věci usadit?

Ano, právě tato fáze je velice důležitá. Je to jako s jídlem. Můžete ho sníst mnoho, ale musíte ho také nechat strávit.

Vídával jste Nisargadattu v průběhu běžného dne, jako například v kuchyni?

Nisargadatta v tom domě žil. Lidé odcházeli buď do svých hotelů, k rodinám, přátelům, anebo nocovali s překladateli. Někdo vždy zůstával a trochu se o Nisargadattu staral, ale obyčejně si každý šel svou vlastní cestou. Nebylo tu něco jako běžný ášram - opatrovna, armáda spásy pro duchovně hledající. To opravdu ne.

Jaký byl Nisargadatta během přednášek?

Proměnlivý, od naprosté přátelskosti až po hrubiánství.

Považoval jste Nisargadattu za milého člověka?

Nikdy jsem o tom nepřemýšlel.

Přál by jste si být jeho přítelem?

. . .

To nejde?

Ne, to je zbytečná otázka.

Nesouhlasím s vámi. Mohl byste aspoň říci: "Nisargadatta je můj Guru, ale jako člověk...". Dokážete se na něj stále ještě dívat i jako na člověka?

Byl to úžasný člověk, ale neexistují slova, kterými by se to dalo vyjádřit.

Nevěřím tomu.

Opravdu ne.

Obědval jste s ním někdy?

Ano.

Poslouchal jste s ním hudbu?

Ne.

Klábosili jste někdy s Nisargadattou jen tak o maličkostech?

Ano.

Jaké to bylo?

Normální, jako například teď s vámi.

Bál jste se ho někdy?

Ne.

Nikdy? Ani na začátku?

Ne.

Žil Nisargadatta běžným domáckým životem?

Ano.

Byl ženatý?

Ano, měl děti.

Jakým byl otcem?

Přísným.

Jakým byl manželem?

Nevím, jeho žena už nežila.

Měl přítelkyně?

Ne.

Mluvil někdy o sexu?

Ne, nikdy.

Co dělal ve svém volném čase?

Neměl volný čas. Všechen čas věnoval rozmluvám. Spal, nebo se procházel, rozhlížel se kolem a kouřil malé indické cigarety beedee.

Jak prožíval svou nemoc?

Nezamýšlel se nad tím. Týkala se těla, nepřikládal jí žádnou pozornost.

Jaký byl Nisargadattův vztah k duchovně hledajícím ženám?

Indické ženy měly ve zvyku být tiše a naslouchat. Neklást žádné otázky. Jestliže si troufly a odvážily se zeptat, zodpověděl jejich otázky, a to stejným způsobem, jako mužům. K ženám ze Západu se choval stejně, jako k mužům. Ale u Indek dodržoval tradici - buď tiše a pouze naslouchej.

Co si myslel Nisargadatta o Bhagavánovi (Oshovi) ?

To je různé. Záleželo na tazateli.

Tak dobře, vidím, že už toho máte dost. Vzdávám se.

(smích a vypnutí mikrofonů)


Přeložila: Gabriela Adámková
Zdroj: http://www.ods.nl/am1gos/am1gos2/indexframe2_us.html